Cyklus fotografií na téma architektura

 

 

Autor: Michaela Uksová

Třída: sexta C

Rok: 2013/2014

Škola: Gymnázium Na Pražačce

ÚVOD

Ve své maturitní práci jsem se zaměřila na kontrasty architektury minulého století a architektury současnosti. Zkoumala jsem, kde lidé pracovali, kde žili a kde se bavili. Domy a usedlosti, ve kterých lidé dříve bydleli a pyšnili se jimi, jsou dnes opuštěné a chátrají. Továrny, ve kterých lidé dříve pracovali, jsou zavřené a mnohdy obydlené bezdomovci nebo téměř zřícené. V restauracích a hospodách, kde se dříve lidé scházeli se svými přáteli, nenajdeme ani nohu.

Kde ale lidé bydlí dnes? Kde se scházejí? Kde pracují? Lidé v dnešní době pracují v moderních kancelářích, které stojí vedle chátrajících budov. Bydlí v rezidencích, které stojí na místech starých usedlostí. Bavit se chodí do obchodních center, multikin, na obědy chodí do luxusních restaurací.

 

KONTEXT

Fotografováním architektury se umělci zabývají již dlouho. První fotografie architektury vznikla již v roce 1826, jedná se o fotografii Pohled z okna na dvůr, jejím autorem se stal Joseph Niépcehore Niepce.

 

Mezi fotografy zabývající se fotografováním architektury patří Alexander Rodchenko, László Moholy Nagy, českým představitelem se stal Jaromír Funke. Současnými autory jsou manželé Becherovi, Hiroshi Sugimoto, Reinhard Kühl nebo dvojice Martin Jasanský a Lukáš Polák.

 

László Moholy-Nagy je maďarský fotograf, malíř a profesor Bauhausu. V Anglii se prosadil fotografováním soudobé architektury pro časopis Architectual Review, pro básníka a přítele Johna Betjemana vytvořil řadu dokumentárních fotografií. Hodně experimentoval s technikami, materiály, mezi jeho nejoblíbenější oblasti ale patřila fotografie. Stal se průkopníkem nového směru, takzvané „Nové vize“ – fotograf měl vytvářet nový způsob jak nahlížet na svět.

 

Jaromír Funke patří mezi nejvýznamnější fotografy první poloviny 20. Století. Společně s Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergem založil Českou fotografickou společnost. Zabýval se fotografováním moderní i starší architektury. Vytvořil cyklus fotografií chrámu sv. Bartoloměje. Moderní architektura ho ale přitahovala více, proto fotografoval stavby našich architektů, jako například elektrárnu v Kolíně od Jaroslava Fragnera.

Japonským představitelem je Hiroshi Sugimoto. Jeho fotografie slouží k uchování určitých situací. Zaměřuje se na pomíjivost života. Používá extrémně dlouhé expozice, díky čemuž je označován za fotografa vysokých technických dovedností. Jeho velký zájem spočívá v moderní architektuře.

 

PRÁCE

Na začátku jsem si vybrala určitý počet starých budov, které jsou opuštěné a chátrají. Volila jsem volně stojící budovy, které bylo možné zachytit z určité vdálenosti a z určitého úhlu. Budovy jsem si rozdělila do čtyř skupin: průmyslové budovy, obytné budovy, úřední budovy a budovy pro kulturu a zábavu. Následně jsem k nim dohledávala nové budovy, které odpovídaly funkcím starých budov. Ke starým obytným domům jsem hledala moderní rezidence, k továrnám jsem dohledávala administrativní budovy (dříve lidé pracovali hlavně v továrnách, dnes převážně v kancelářích).

 

V historii se mnoho umělců zabývalo fotografováním architektury, ale každý se na ni díval jinak. Vybrala jsem si proto 4 fotografy a následně jsem se pokusila zachytit budovy stejným způsobem jako oni.

 

UMĚLCI:

• manželé Becherovi – koncept

• Alexander Rodchenko – kompozice

• Reinhard Kühl – kompozice

• Polák - Jasanský – parametry fotoaparátu

 

• Hilla a Bernd Becherovi

Manželé Becherovi jsou považováni za průkopníky konceptuálního umění. Zabývali se focením industriálních budov jako například továren, hutí, vysokých pecí, dolů atd. V jejich fotografiích se nachází přesný řád. Budovy jsou zobrazovány vždy zepředu bez jakéhokoliv zkreslení, s podobnou světelností. Snímky podobných typů architektury uspořádávali do sérií o 9, 12 nebo 15 snímcích. V jejich fotografiích nenajdeme jediného člověka.

Stejně jako manželé Becherovi jsem se pokusila stanovit si pevná pravidla pro vznik fotografie. Snažila jsem se budovy zachycovat z přibližně stejné vzdálenosti, za přibližně stejných světelných podmínek.

Splnit tyto požadavky bylo někdy složité. Místa, ze kterých jsem potřebovala fotografovat, byla mnohdy nepřístupná a okolí starých budov byla zarostlá. Ani se světelnými podmínkami to nebylo vždy jednoduché. Na některá místa jsem se musela několikrát vracet a fotografovat je v různé denní doby. Nakonec jsem zjistila, že nejlepší osvětlení všech budov bylo brzy ráno.

 

• Alexander Rodchenko

Alexander Rodchenko byl sovětský výtvarník a fotograf. Stal se představitelem konstruktivismu a novinářské fotografie. Fotografii vnímal jako mnohostranné médium. Vliv na jeho tvorbu měli fotomontáže a němečtí dadaisté. Jeho práce spočívala ve zdůrazňování dynamických diagonálních kompozic, eliminoval nepotřebné detaily. Zajímal se o umístění a pohyb předmětů v prostoru. Vyhledával převážně nevšední pohledy na budovy jako například zespoda.

Fotografování způsobem Rodchenka bylo o něco jednodušší, než focení podle pevně stanovených pravidel. Na budovách jsem se snažila zachytit pouze nejzajímavější část, která by tvořila diagonálu. Nicméně u některých budov jsem žádný takovýto prvek nenašla.

 

• Lukáš Polák, Martin Jasanský

Protikladem manželů Becherových je dvojice Polák-Jasanský. Obrazové cykly těchto fotografů volně přebírají dokumentaristickou funkci. Jejich tvorba je vnímána jako současné umění. Fotografové záměrně ignorují tradiční postupy, kritéria a hodnoty. Fotografii požívají jako konceptuální prostředek k narušení pevně daných hranic mezi skutečností a iluzí.

Cyklu Ignác je zaměřen na pražskou architekturu, autoři v něm představují fotografie různých kvalit, některé jsou nedoostřené, v některých se objevuje špatná kompozice. Snažili se napodobit fotografie z dob fotografických počátků. V jejich fotografiích pokaždé najdeme nějakou postavu. Dá se říct, že fotografie skrývají jakousi hru.

Fotografování v jejich stylu bylo asi nejjednodušší. Nicméně mě doprovázely komplikace s nastavením fotoaparátu. Musela jsem docílit dostatečného, ale ne přehnaného rozostření, což se mi nejprve nedařilo. První fotografie, které vznikly, byly rozostřené až příliš. Rozmazání jsem se nejprve snažila docílit manuálním zaostřením a poté nastavením fotoaparátu (rychlost závěrky).

 

 

 

• Reinhard Kühl

Rozostřené fotografie budov tvořil i Reinhard Kühl. Ten ale do svých fotografií zakomponoval umělohmotné postavičky. Umisťoval je těsně před fotoaparát, čím docílil toho, že divák naprosto ztratil představu o tom, jak je dům skutečně vysoký.

Abych mohla vytvořit fotografie jako Kühl, musela jsem nejprve najít potřebný materiál, konkrétně panáčka z lega a podložku, na kterou jsem panáčka stavěla. Panáčka jsem si při focení dala na černém podkladu těsně před fotoaparát, budovu i panáčka jsem musela zaostřit tak, aby ostrost panáčka i budovy byla téměř stejná a vytvářela iluzivnost prostoru.

 

VÝSLEDEK PRÁCE

Výsledkem mé práce je série deseti fotografíí, které tvoří pět dvojic. Dvojice jsem vybírala ze skupin, které jsem si již na začátku své práce vytvořila (administrativní bodovy, obytné atd.). Jednu dvojici tedy tvoří jedna stará a jedna nová budova. Budovy jsou si navzájem protikladem a symbolem staré a nové doby. Snažila jsem se, aby kompozice a světelné podmínky všech zachycených budov byly stejné.

Zvolila jsem černobílé provedení fotografií, jelikož jsem tím docílila konečného sjednocení. Zároveň jsem tím docílila, že se divák může zaměřit pouze na strukturu domu a není ničím rušen.

 

POZNATKY

Při sledování starých a nových budov jsem došla k závěru, že budovy dříve nedosahovaly takových rozměrů jako budovy současné, dříve měly lidské rozměry. Dnes se stavitelé snaží na co nejmenším místě postavit co nejvíce, ať už jde o počet kanceláří nebo bytů. Staré domy a továrny byly stavěny převážně z cihel, zatímco dnes se staví převážně z velkých tvárnic a skla.

Dále jsem zjistila, že na místech, kde dnes stojí chátrající budovy, budou v budoucnosti stát moderní rezidence. Z některých budov zbyla už jen hromada suti. (Konkrétně jde o budovu Technoplyn).

 

Podobný osud jako budovu Technoplyn zřejmě čeká i vilu na Barrandovských skalách. Na jejím místě by v roce 2014 měly vyrůst moderní domky.