Chrliče

 

Gymnázium Na Pražačce

2013/2014

Anna Dobřemyslová

6.C

 

 

 

Chrliče jsou architektonické prvky dokazující, že věci užitečné mohou být i krásné. V prvé řadě byly vytvářeny jako tzv. ,,třešinka na dortu“ velmi složitého systému kanálků, žlábků, okapů a propustí, které zajišťovali odvod nežádoucí dešťové vody ze střechy a následné chrlení vody mimo fasádu. V průběhu let se staly velmi detailně propracovanými uměleckými díly a to hlavně v období gotiky, kdy byly chrliče vytesány z pískovcových bloků. Příkladem mohou být například některé chrliče Svatovítské katedrály (originální arrasovské a parléřovské, které se dochovaly dodnes). Později v období renezance a baroka měly nejčastěji podobu draků vytvořených z kovu (viz. chrliče na katedrále na Wawelu). Zajímavý je fakt, že chrliče jsou propracovány do nejmenších detailů i přesto, že člověk nemá prakticky možnost si je prohlédnout kvůli jejich umístění, často velmi vysoko nad zemí.

Podoba chrličů vychází z několika pověstí. První vypráví příběh svatého Romaina, který zabil nebezpečného draka, který sužoval město Rouen. Svatý Romain se rozhodl jeho ostatky spálit, avšak části dračího těla zvyklé na oheň, hlava a krk, zůstaly plameny nedotčené, a tak byly umístěny na hradby, kde odváděli vodu. Odtud se přestěhovaly jako symboly démonů i na gotické katedrály. Poprvé roku 1220 na katedrále v Laonu. Druhý příběh je o zlých démonech a pekelných silách, které se opovážili vstoupit do katedrály. Za trest zkameněli a byli povinni sloužit jako chrliče. Historici a teologové připomínají, že většina chrličů je po umělecké stránce vytvářena do podoby zlých démonů a bytostí, které nemají přístup do chrámu, proto mají někteří zkřivené tváře v bolestech a utrpení. Náměty jsou tedy nejčastěji zvířata, bájné nestvůry, draci a lidské postavy znázorňující prohřešky a utrpení. Na rozdíl od románského slohu se gotika více zajímala o zvířecí a rostlinné motivy, zvláště známým ze středověkých bestiářů.

Má práce je složena ze dvou částí a to ze zvoleného tématu a ze zpracování. Téma chrličů jsem si zvolila, protože mě již od malička přitahují svou zvláštností a detailním provedením. Na svých cestách pořizuji jejich fotografie, ze kterých následně vyšel i konečný výběr zpracovaných chrličů. Jedná se tedy především o chrliče z Paříže (bazilika Sacre Coeur a bazilika Saint Denis,…), Krakova (katedrála sv. Stanislava a Václava na Wawelu) a z Prahy (katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha). Grafické zpracování je taktéž zvoleno na základě mé obliby. Práce obsahuje kombinaci tisku z výšky (linoryty) a tisku z hloubky (lepty, akvatinty).

Inspirací mi byly hlavně chrliče ze Svatovítské katedrály. Ať už ty nejstarší z nich (14. stol.), nebo jejich mladší kolegové z představ arch. Josefa Mockera, který je v 80. letech 19. století navrhl a na základě jeho návrhů byly i následně vytesány (jeho precizní návrhy mi při práci sloužili jako zdroj inspirace při kresbě a návrzích). Dnes je po katedrále rozmístěno celkem přes 130 chrličů a někteří z nich dosahují úctyhodné délky až 2 metry. Bohužel dodnes se dochovaly pouze 7 kompletních středověkých chrličů a to 3 z nich jsou oku pozorovatele skryty v depozitáři hradu. Ke ztrátě chrličů docházelo nejčastěji jejich opotřebením. Dokonce v letech 1757 došlo k jejich odstřelování pruskými vojsky. I přes leckdy nepříznivé zásahy osudu se dnes můžeme kochat krásnými chrliči, někdy velmi originálními, např. zde může bystrý divák objevit žábu v kapradí (na severní straně katedrály), rybu (na jižní straně), nebo dokonce i krevetu (na severní straně). Všechny zmíněné české ,,perličky“ jsou zobrazeny v mé práci.

 

 

Seznam použité literatury:

Chrliče Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha Praha

Růžena Pohanová-Janíčková, 2013

Pražská katedrála Matyáše z Arrasu a Petra Parléře

Jan Boněk, 2010