Maturitní práce
Měsíc v naší ulici
Barbora Pauli, 6.C
2014
Snažím se přemýšlet o tom, co je čas a jediné, co mě napadá...„Čas je, čas byl.“
Andy Warhol
Obsah
1.) Úvod
2.) Technické řešení
3.) Vývoj práce
4.) Kontext
5.) Závěr
Úvod
Tématem mé závěrečné práce je časosběrný fotografický dokument. Objektem záznamu, proměnným v čase je zúžený pohled na protější chodník z okna našeho bytu.
Podnětem k časosběrné dokumentaci známého, zdánlivě neměnného prostředí byly dlouhé hodiny strávené za arkýřovými okny bytu nad rušnou Nuselskou ulicí. Okna jsou dostatečně vysoko na to, aby člověk mohl nerušeně pozorovat dění na ulici, aniž by byl zpozorován. Sledování pohybu, změn a života i mrtvolného klidu ulice přináší zvláštní uklidnění.
Mnoho ale při běžném sledování zůstává skryto, oko těká z objektu na objekt a spousta pozoruhodných událostí mu tak unikne. Neosobní přístroj – fotoaparát - s nekompromisní objektivností je může odhalit. Některé „události“ a „změny“ se pak vynořují až během podrobnějšího zkoumání fotografií a v souvislosti s dalšími časovými pásmy. Během takového podrobného zkoumání se mi s trochou cynismu bohužel nepodařilo odhalit nevědomky zachycenou vraždu, ani vyloupení sázkovny, dokonce ani rvačku na krvavé podlaze řeznictví, ani jinou kriminální činnost, zato ale několikrát pravidelnou pochůzku čtyřčlenné policejní hlídky.
Ambicí této práce bylo vybrat z nespočtu fotografií, které během jednoho měsíce vznikly, momenty typické a opakované, najít rutinu běžného dne. To se snad do jisté míry podařilo. Postupně bylo možné identifikovat některé konkrétní osoby v konkrétní hodinu na tomto konkrétním, omezeném prostoru.
Technické řešení
Jako fotografovaný vzorek jsem zvolila část křižovatky ulic Nuselská a Táborská, ve středu s řeznictvím a jídelnou, epicentrem všeho společenského ruchu, po levé straně se sázkovou kanceláří a po pravé straně s obchodem s textilem.
Určila jsem si šest denních hodin, ulice tak byla fotografována pravidelně, většinou v tříhodinových intervalech. První zaznamenávaná doba byla o půl sedmé, následující o deváté, další už přesně po třech hodinách: 12.00, 15.00, 18.00, 21.00. V každém časovém bodě bylo vyfotografováno zhruba 10 fotografií, aby se předešlo výrazné nekvalitě a nepoužitelnosti snímku, pokud by byl focen jen jeden. Z těchto několika byl pro konečnou prezentaci vybrán vždy jeden snímek z každého časového bodu, a to vždy tak, aby si časy v různých dnech při výběru co nejvíce odpovídaly – tedy na půlminuty v ideálním případě. Aby se práce držela původního cíle, vyžadovala značně pragmatický a neosobní přístup.
Fotografování probíhalo od 5.3. do 4.4 2014. Došlo během něho ke změně času, což se projevilo na světelnosti v ranních a podvečerních hodinách. (Proto se na pozdějších fotografiích na konci března ještě svítí)
Přestože jsem zvolila interval podle vlastních denních rituálů a možností, nechtěla jsem celkový vzorek omezit pouze na čas, který trávím doma. Proto jsem v nezbytných případech zaměstnala také členy rodiny.
Se stativem se během měsíce nemanipulovalo, přesto se při vyměňování baterií v několika případech nepodařilo dodržet shodnou původní pozici fotoaparátu. To se negativně projevilo na některých snímcích, na nichž jsou odchylky patrné.
Vývoj
Původním nápadem bylo pojmout práci jako drobný sociologický dokument. Pokusit se odpovědět na otázku, zda okolí nonstop baru, masny, sázkové kanceláře a rušné křižovatky přinese dostatečně reprezentativní vzorek chování místních obyvatel i náhodných chodců.
V tomto ohledu jsem počítala i s barem sousedícím hned se sázkovou kanceláří. Z technických důvodů (nebylo by tak možné otevřít okno) musel ale ustoupit a do obrazu se dostala na jeho úkor jídelna, ovšem také zajímavý objekt.
Několikrát už jsem zmiňovala stereotyp, rutinu jako hlavní bod zvoleného tématu. Během práce se ale výsledky i původní cíle zajímavě proměňovaly. Musela jsem si položit otázku, do jaké míry je stěžejní právě stereotyp. Během fotografování stejného místa jsem našla mnoho momentů neopakovaných, neopakovatelných, jemné nuance i ve stále se opakujících motivech – dodavatel pečiva do jídelny, pes na římse domu, zavírání řeznictví v šest hodin – to jsou některé záchytné body, které tvoří rámec této pravidelnosti. Mimo to tu byly momenty překvapivé, nezapadající, i vtipné, neopakovatelné. Ty se vynořují právě až při podrobném přebírání celkového materiálu.
Kontext, inspirační zdroje
Protože tento koncept úzce souvisí s filmem, mohla bych zdejako inspirační zdroj uvést počátky „nudného“ statického pohledu filmů Andyho Warhola (nebo ještě Wima Wenderse).
Fotografie jako různotvaré médium - jak dokazují práce řady umělců - může zobrazit prchavost křehkého nevratného okamžiku. S tím pracuje například fotografka Markéta Othová, v cyklu Oheň do kapes zachytila prchavé obrazy zpoza oken, za záclonou, ale také z oken auta nebo vlaku.
Další dimenzí je sledování proměnlivosti živých objektů v čase. Sledováním osob sdílejících jedno prostředí se zabýval slovenský fotograf Viktor Szemzö v cyklu Petržalka. Nejprve vyfotografoval prázdný prostor sídliště, který postupně vyplnil postavami, které tudy v různých časech prošly.
Další umělkyní, kterou bych zde ráda zmínila, je Markéta Kinterová, která například v cyklu Hydroprojekt dokumentovala stereotyp kuřáků na uzavřených balkonech z protějšího okna, rituály jsou ale i jedním z hlavních témat její tvorby, mj. vytvořila řadu velmi výstižných krátkých textů o soukromých každodenních rituálech a zvycích ke svému cyklu Rituály.
Závěr
Na Nuselské ulici jsou zastoupeny všechny možné obchody s běžnou i prazvláštní nabídkou. Také chodci a zákazníci obchodů jsou různorodí a na ulici se mísí v nesourodou směsici. Nusle jsou tak nějak jiné, není to jen můj pocit, že si stále uchovávají něco ze zvláštní maloměstské atmosféry, odlišné od anonymity velkoměstských „moderních“ čtvrtí. Od práce jsem si slibovala, jak bylo již výše zmíněno, zaznamenat stereotyp v chování některých obyvatel Nuslí. Zároveň jsem doufala, že se do ní otiskne něco málo z té zvláštní atmosféry Nuslí, specifické „vesnice“.
Tato práce se mi nezdá dokončená, a pravděpodobně ani nemůže. Ať jsem zvolila nejrůznější kritéria pro řazení, třídění, kategorizování, možností je tolik, že stále je a bude co hledat. S trochou nadsázky by ty stovky fotografií mohly být použity jako podklady pro sociologické výzkumy na téma Spotřeba masných výrobků průměrného „Nusláka“ během jednoho týdne nebo Průměrný počet vsazených tiketů za jeden den, anebo Počet ovdovělých strávníků s vytříbeným vkusem apod..
Zdroje
Andy Warhol – Od A k B a zase zpět