Zátiší

 

Maixnerová Monika

6.C

2013/2014

GYMNÁZIUM NA PRAŽAČCE

 

ÚVOD

Tématem mé práce je série fotografií na téma zátiší. K výběru tohoto tématu mne vedla jednoduchá myšlenka: mnoho z nás má doma nějakou instalaci z různých předmětů; ať už se jedná o sbírku porcelánu po babičce, úlovky z dovolené a podobně. Všechny takové instalace vytváří zátiší, která v nás vyvolávají vzpomínky na různé události a všechna mají jedno společné: jsou zastavená v čase, jsou stálá. Právě v tom spočívá kouzlo zátiší. I my máme doma několik takových instalací, která navzdory času zůstávají nezměněná. To se stalo inspirací pro mou práci.

Rozhodla jsem se vytvořit cyklus fotografií na téma zátiší. Na začátku práce jsem si pokládala dotazy: Kdy se zátiší stalo významným motivem ve výtvarném umění? Co na něm umělci zobrazovali? Jakými pravidly se řidili?

HISTORICKÝ KONTEXT

Zátiší se ve výtvarném umění objevovalo již ve starověku, například na mozaikách v Pompejích. Během dějin bylo vždy součástí různých výtvarných děl, ale pouze jako vedlejší motiv. To se změnilo na přelomu 16. a především v 17. století v období baroka. V protestantském severním Nizozemí došlo ke specializaci žánrů, přičemž jedním z nich bylo zátiší. Obrazy tamních umělců vznikaly na zakázky bohatých měšťanských vrstev, což velmi ovlivnilo obsah děl. Určujícími pravidly, kterými se zátiší řídila, byly kompozice, osvětlení a symbolika. Pro mou práci se stali určujícími umělci Willem Kalf, Francisco de Zurbarán, Pieter a Willem Claesz, Jan Jansz den Uyl a Jan Jansz de Heem.

Zátiší jako téma rozhodně nezmizelo v propadlišti dějin, a ve 20. století se stalo předmětem zájmu mnoha umělců. Inspiraci jsem nalezla v dílech českých umělců Sudka, Poláka a Jasanského, kteří mimo jiné vytvářeli i fotografická zátiší, a Jana Svobody, který tvořil zátiší z obyčejných předmětů. Ze zahraničních autorů mne motivovala zátiší Davida Lachapella.

PRÁCE

Malby holandských zátiší se staly výchozí pro mou práci. Za svůj cíl jsem stanovila vytvořit instalace zátiší respektující kompozici, osvětlení a symboliku vybraných holandských maleb a tyto instalace následně zdokumentovat. Jednotlivá zátiší měla být různě posunutá v čase, měla tedy symbolizovat rozdílné doby. Na první dojem měla však na člověka působit dojmem, že se dívá na holandské zátiší.

Nejprve jsem stála před výběrem jednotlivých autorů a obrazů. Další část práce tvořil sběr potřebných předmětů a poslední fází byla instalace a fotodokumentace samotná.

Předlohou pro první zátiší se stal obraz Heda od Willema Claesze. Tento obraz kladl důraz především na zdůraznění materiálů. Pro toto zátiší jsem zvolila nasbírané „dobové“ předměty: zlatou konev, zelené sklo, kov.

Druhé zátiší je inspirováno obrazem Jana Jansze de Heema, zobrazující nepřeberné množství ovoce. Sám autor tvořil především květinová a ovocná zátiší vynikající svou barevností. Na této fotografii jsem opět využila dobové předměty.

Třetí instalace vznikla podle obrazu Zátiší s citronem od Willema Kalfa. Kalfova zátiší symbolizovala především luxus, to jsem se snažila dodržet i při své instalaci. Jako předměty jsem proto využila skleněné nádobí své prababičky z 30. let. Toto nádobí dostala jako svatební dar a lze jej proto také považovat za symbol luxusu.

Čtvrté zátiší je inspirováno Zurbaránovým obrazem Zátiší. V tomto případě využité předměty symbolizují přelom 80. a 90. let.

Poslední zátiší mělo je jakýmsi obrazy dnešní doby a na jeho instalaci jsem proto použila předměty moderní doby, jako například varnou konev, plastové materiály. Toto zátiší je inspirováno obrazem Pietera Claezse.

Během instalace jednotlivých zátiší jsem došla k zjištění, že dodržení kompozice a osvětlení není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Po importaci fotografií do počítače mnohokrát nefungovala ani kompozice, ani osvětlení.