Ve své maturitní práci jsem se zaměřila na oblast architektury. Zabývala jsem se zejména otázkou stavby nových budov, které se stanou součástí budovy již postavené. Díky tomu se nebudou zbytečně zabírat nezastavěná místa, která by se mohla využít jiným způsobem. Například pro vznik nových parků, kterých je ve městech čím dál tím méně, a to hlavně díky velké výstavbě obchodních center a supermarketů. Dalším plusem je zaplnění doteď nevyužitých míst, která se nacházejí na střechách panelových domů. Tyto domy se v bývalém Československu rozšířily po roce 1940 a dodnes jich jsou, nejen v Praze, plná sídliště. Takto by mohly být vystaveny nové byty, kanceláře či ateliéry.

Kromě umístění jsem se zaměřila také na vzhled. Využívala jsem rozdílů mezi nově postavěným objektem a původním panelovým domem. Zásadními kontrasty byly mládí x stáří, živost x obyčejnost, novota x zašlost, atd.

Dalším znakem, kterým jsem se inspirovala v moderně, bylo odmítnutí přizpůsobit se okolnímu městskému prostoru. A to v tom, že se od běžných budov objekty značně odlišují. Jak tvarem, tak barvou. Objekty mají okolí oživit a zároveň šokovat, jsou provokativní a na první pohled zaujmou. Inspiraci jsem hledala ve škole umění a řemesel, tedy v Bauhausu. U svých objektů jsem uplatnila hned jednu z prvních myšlenek, kterou se Bauhaus řídil. A to pokoušet se vytvářet jednoduché a poctivé výrobky. Protože Bauhaus kladl architekturu na nejvyšší místo, má na ní samozřejmě i další nároky, které se odrazily i v mé práci. Je to vyváženost designu, rovnoměrné rozdělení jak váhy a prostoru, tak barev a struktury.

 

Samozřejmě, že jsem navazovala i na současné architekty, jako je Korteknie Stuhlmacher, který navrhl a postavil objekt Parasile Las Palmas, neboli „Parazit“. Byl realizovaný v Rotterdamu v roce 2001. A jedná se o světle zelený objekt, sedící na vrcholu výtahové šachty, bývalé budovy skladu Las Palmas. Výstava, na které byl objekt „Parazit“ představen, byla součástí významné události, 100 let veřejného bydlení v Nizozemsku. Návrhy tohoto objektu poukazovaly na nevyužité městské lokality a na takzvaný „parazitický způsob“, kterým by se prostory daly zaplnit a plně využít.

 

 

 

Dalším architektem je Frank O. Gehry. Pochází z Kanady a v České republice je známý hlavně jako jeden z autorů Tančícího domu. Jeho jedna z významnějších staveb Walt Disney Concert Hall mě inspirovala, pro jeden ze dvou objektů (objekt č.2), hlavně tvarem a mohutností.

 

 

 

Zaujal mě i Philip Johnson, reprezentant moderního klasicismu v architektuře. Snad jeho nejznámějším dílem byl návrh budovy Glasshouse. Což je v podstatě kvádr, jehož plášť je zcela skleněný. Druhým neméně podstatným návrhem, hlavně pro mou práci, byla budova Gatehouse, kde Johnson používá jednoduché tvary s ostrými hranami.

 

 

Jako poslední co mělo vliv na mojí práci (objekt č.1), byla počítačová hra Tetris. Od roku 1984 se z Ruska začala rozšiřovat do celého světa. Měla a stále má mnoho podob a verzí. Tato hra pochází od známého, ruského programátora Alexeje Pažitnova. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších her všech dob, ve které postupně za sebou padají kostky, skládající se ze 4 čtverečků, vždy jinak uspořádaných. Snahou hráče a zároveň cílem hry je kostky poskládat tak, aby mezi nimi nevznikla mezera. Řádek zaplněný, bez děr totiž mizí.

Tato práce obsahuje dvě budovy, (objekt č.1) a (objekt č.2), které jsem zakomponovala do městského prostředí, konkrétně do pražské části Vysočany.

(Objekt č.1) je takzvanou 3D kostkou ze hry Tetris. Jedná se také o prvek složený ze 4 krychlí o poloměru strany 6 cm. Na panelový dům může být postaven v mnoha variantách a pokaždé působit jako jiný, nový objekt. Tento koncept působí velice jednoduše a přesto elegantně.

Pro (objekt č.2) mně byla inspirací hlavně Gehryho Walt Disney Concert Hall. Jednotlivé tvary této budovy jsou zaoblené se zakončením do ostrých hran. Vycházela jsem také z tělesa ve tvaru neúplného kužele, který je postaven vrcholem dolů a ve spodní části je seříznut tak aby pasoval přímo na panelový dům. Tento tvar není pro běžnou budovu velice běžný, taky právě proto jsem si ho vybrala.

Oba objekty spojuje, jak jsem již zmínila, jednoduchost, lehkost, provokace a originalita.

Samostatná práce spočívala nejdříve v myšlence moderní budovy, která svým vzhledem oživí okolí. Nejedná se tedy o jednotvárné, prosté budovy, které se běžně staví. Ale o objekty, které vznikaly nejdříve jako náčrty na papíře, poté pro ně byly na míru sestaveny formy, které se nakonec vylily sádrou. Po zaschnutí se museli veškeré nerovnosti zarovnat a zbrousit, aby se podtrhl dojem jednoduchosti a elegance. Panelová budova, na kterou jsou objekty zasazeny, je také vylita ze sádry a zbroušena.

Celková instalace není předem stanovena, a samotný adresát si může sestavit vlastní objekt neboli budovu na budově.