VZPÖMINEKK 

Vít Jebavý, 6.C 

 

duben 2014 

 

Maturitní práce navazuje na pololetní práci, ve které jsem zpracovával své vzpomínky. Práce byla podnícena rekonstrukcí bytu, díky které jsem bral většinu svých věcí do ruky a připomínal jsem si svoji minulost. Dalším impulsem pro vytvoření práce byl pocit přehlcení. Obklopovala mě spousta vizuálních informací z okolí, ale také mnoho myšlenek. Potřeboval jsem to vše v sobě uspořádat a nabýt pocit sebejistoty. Ponořil jsem se tedy do své minulosti, z které jsem vybral to nejdůležitější, a to jsem chtěl zachovat. Výsledkem tedy bylo šest oboustranných měděných matric, do kterých byly vyleptány vzpomínky s doprovodným textem. Tento vnitřní proces pro mě byl velmi důležitý. Myslím, že jsem díky práci sám sebe více poznal a víc sám sobě věřím. Když jsem o své práci mluvil ve svém okolí, všímal jsem si, že lidé od tématu minulosti a vzpomínek odvádějí řeč jinam a nechtějí v debatě příliš pokračovat. Rozhodl jsem se tedy, že na pololetní práci navážu a#pokusím se vytvořit práci, která v lidech vyvolá vzpomínky, a se kterou se bude moci ztotožnit širší okruh lidí. Mohl jsem v této souvislosti pročítat knihy Sigmunda Freuda, či Carla Gustava Junga, kteří se daným tématem zabývali. Přišlo mi ale daleko vhodnější, objektivnost práce doložit reflexemi přímo od lidí, pro které měla být práce určena. Vytvořil jsem proto dotazník, ve kterém jsem položil tuto jedinou otázku: Jaká věc nebo situace je pro Vás nejsilnějším zdrojem vzpomínek? Napište mi prosím, co ve Vás vyvolává. Je samozřejmé, že nelze vybrat jednu jedinou věc, ze všech vzpomínek jako tu nejdůležitější. Pro účel dotazníku to ale stačilo. Otázka byla takto položena, jelikož jsem potřeboval získat množství předmětů od různých lidí, aby mohla práce fungovat obecně. Také jsem ale chtěl zjistit, zda můj předpoklad, že vzpomínky se nejintenzivněji vyvolají přes konkrétní předměty, zapamatované věty či situace, je správný, což se mi potvrdilo. Získal jsem zpět 48 použitelných odpovědí. 

Jako médium bylo nejlepší zvolit manuál v tištěné podobě. V tomto smyslu jsem se rozhodl imitovat IKEA návody. Bylo sice možné vytvořit knihu, která bude vonět babiččinými závěsy a čerstvou bábovkou, přišlo mi ale zábavnější, použít styl IKEA. Spojil jsem tím tak dva životní styly, které jsou zdánlivě neslučitelné. Intimní, subjektivní ponoření se do vzpomínek a masový, konzumní styl IKEA, který zná asi každý. Vznikla tím tak určitá dynamika a kniha IKEA stylem působí aktuálně. Vytahoval jsem z IKEA návodů piktogramy a grafické prvky, které jsem zasazoval do jiných kontextů. Slovo „vzpomínka“ jsem zkomolil na „vzpöminekk“, aby vypadalo, jako švédské nápisy na IKEA návodech. Mohl tak vzniknout vtip. 

Předměty získané z dotazníků jsem sbíral, ale snažil jsem se najít vždy pro daný předmět takový, který je ikonický. Mohl by totiž jinak nastat v lidech pocit, jako když dítě dostane k vánocům pod stromeček ne ravou LEGO stavebnici, ale její napodobeninu. Vybrané předměty jsem potom přefocoval, a vznikla tak první část knihy, která má v lidech vyvolávat na základě předmětů, které by mohly znát spousty lidí, jejich vlastní a intimní předměty. Tato část knihy má ovšem také fungovat jako zklidnění uživatele. 

Druhá část už představuje manuál na vyvolání vzpomínek doslova. Obsahuje daleko více text a grafické prvky, které jsou nástrojem pro zjednodušení a vysvětlení procesů. Pro názornost procesu a pro inspiraci, jak při vyvolávání postupovat, jsem usoudil, že bude vhodné ukázat, jak jsem tématiku zpracovával já. Vizuálně jsem tedy popsal proces vzniku mé pololetní práce. Bylo tedy nutné vysvětlit grafickou techniku leptání. Následně jsem vytvořil krátký a nenásilný návod, jak vzpomínky zaznamenat. Nemůžu nikomu nutit svůj proces, jelikož by k takto subjektivnímu tématu chtěl každý postupovat podle sebe. Vytvořil jsem proto jen prostor pro proces se vzpomínkami, který si může každý přetvořit a dotvořit sám. Kniha je tak součástí kapesního balení, které představuje voděodolný igelitový sáček, ve kterém je spolu s knihou také Ikea tužtička a sada papírů ve formátu jedné stránky knihy. Jak je popsáno v návodu, na volné papíry je možné nakreslit, či jinak ztvárnit vzpomínky daného uživatele a následně papírem přelepit nějakou stránku v prví části knihy. Na několika stránkách knihy je totiž umístěn samolepící štítek. Během prohlížení totiž budou člověku naskakovat jeho vzpomínky na základě předmětů, které jsou v knížce, přelepení tak pro uživatele nebude znehodnocením knihy, ale naopak jejím vylepšením. 

V mojí knize by si uživatel měl, oproti jiným strohým návodům, najít něco svého. Proto jsem návody udělal v barevném provedení a například značení částí knihy udělal na motivy pohledu do kaleidoskopu. IKEA návody jsem chtěl napodobit též sešitovou V1 vazbou knihy. Kvůli velkému počtu stránek to nebylo možné, a tak 3 

 

jsem vytvořil jakousi dvojknihu, která je tvořena dvěma sešitovými částmi slepenými k sobě. Imitace vazby návodů je tak zachována. 

Moje maturitní práce se snaží dodat lidem „lék“, jak si najít v rušné a globální době něco svého a něco osobitého a třeba i českého – piktogramy nástrojů v návodech jsem se také pokoušel ztvárnit ve stylu stylizace ilustrací Josefa Lady. V tomto smyslu pracuje například i finská designérka, Päivi Tahkokallio, na jejíž prezentaci jsem byl v Praze, a která se snaží například prostřednictvím designu jednoduchého mobilního operačního systému zjednodušit život seniorům. Zobrazoval jsem předměty, které jsou všední a jsou používané mnoha lidmi či v sobě mají tradici. To mně přišlo daleko důležitější, než vybírat z dotazníků předměty, u kterých bych ocenil kvalitu designu jejich tvaru, nebo vkusnost. Tohoto přesvědčení si na práci velmi cením. V souvislosti s tím lze zmínit pop art, který, díky svému zobrazování všedních konzumních věcí, může být mojí práci podobný, ovšem spíše vizuálně. Velmi podobě se jako já tématem vzpomínek a jejich zaznamenáváním zabývala autorka Vendula Chalánková, která vyšívala sms zprávy do látek a vytvořila tak zajímavou sérii. Rád bych v souvislosti s mojí prací zmínil knihu Tracyho tygr od Williama Saroyana, který zde popisuje sebejistotu a lidské přesvědčení, které je nezbytné pro to, aby k mé knize uživatel přicházel aktvině. Snažil jsem se, aby kniha působila aktuálně a reflektovala předměty především ze současnosti. Z toho důvodu je v ní ne příliš mnoho starých věcí. Zmiňuji spíše současné autory, jelikož práce vychází z určité reflexe ze součassné doby a vymezení se vůči rychlému životnímu režimu, který nás zasahuje. Zmínil bych tak ještě rappera Paulieho Garanda, který ve svém songu La Familia, zpívá, že cítí základ ve své rodině a okruhu přátel. Může se polemizovat o kvalitě jeho hudby, nicméně jak jsem už zmiňoval, ne vždy je na místě posuzovat věci podle řemeslných kvalit a vkusu. Jejich hodnotou je především to, že v lidech něco silného vyvolají. 

Jako největší úspěch hodnotím to, že jsem dostal zpět dotazník od babičky a strejdy, kteří se dlouho zdráhali na otázku odpovědět a o tématice mluvit. Návod VZPÖMINEKK by měl fungovat sám o sobě a bez tohoto textu.