Rád bych Vás seznámil s obrazy, které vidíte před sebou. Jak si můžete povšimnout, jedná se o tři obrazy seřazené záměrně vedle sebe. Důvody k seřazení objasním později.

Ve výtvarném umění jsem se začal zabývat holandskou tvorbou 17. století. V tomto období nastaly dva důležité momenty. Už od 16. století se mění zadavatelé obrazů, kterými byly dříve panovnické rody, nyní zbohatlí měšťané. To má za následek zmenšení formátu a změnu námětů. Těmi byla zátiší, kde se projevovala rafinovanost kompozice. Právě tento moment byl pro mě důležitý, protože kompozicí se zabýval také Piet Mondrian ve 20. století.

Jednoduché černé čáry a bloky barvy v uměleckých dílech, jejichž autorem je Piet Mondrian, mají obrovský vliv. Svým neoplastickým stylem Mondrian (1872–1944) radikálně zjednodušil tvary a barvy, aby odhalil základní principy pod úrovní viditelného světa. Cituji: „Je-li opravdu jediným ryzím výrazem umění patřičné vypracování vyjadřovacích prostředků a jejich užití (to znamená kompozice), pak musejí být vyjadřovací prostředky v naprosté shodě s tím, co mají vyjadřovat. Mají-li být bezprostředním výrazem univerzálna, musejí být univerzální, tj. abstraktní.“ Nejprve maloval krajiny, potom experimentoval s různými styly, včetně kubismu, aby nakonec vytvořil vlastní styl mřížek. Zjednodušil své barevné schéma na základní odstíny barev. Byl jedním z předních představitelů nizozemského uměleckého hnutí De Stijlu. Úsilí této skupiny o dosažení harmonie a čistoty těžilo z matematických a hudebních zdrojů. Ne nadarmo citoval časopis De Stijl větu z Knihy přísloví: „Omnia in mensura et numero et pondere disposuisti“ (Rozvrhl jsi vše podle míry, rytmu (čísla, počtu) a váhy). V takovém pojetí harmonie se však neshledáváme jen s matematickými a hudebními principy, ale můžeme v něm odhalit též staré holandské dědictví. Mondrian, který hluboce ovlivnil umění 20. století, měl také velký vliv na grafické umění, průmyslový design a architekturu.

Mondrian se rozhodl zachycovat realitu od roku 1918 jen pomocí horizontálních a vertikálních přímek, což pro můj účel bylo ideální. Tak jsem se dostal ke svému třetímu obrazu, který jsem tvořil také jen pomocí horizontál a vertikál, jen jsem se pokusil přidat „prostor“.

Ke své kompozici jsem použil zlatý řez, což se označuje jako poměr o hodnotě přibližně 1,618. V umění je pokládán za ideální poměr proporcí mezi různými délkami. Vzniká rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný, jako poměr celé úsečky k větší části.

Pro svůj cíl jsem tedy využil těchto dvou, na první pohled zcela jiných, momentů. Mají přece jedno společné, a to právě kompozici. V holandském zátiší jsem si našel kompoziční souvislosti, které jsem převedl na síť skládající se jen z horizontál a vertikál. U Modriana jsem jen přidal „prostor“ a ve třetím obrazu jsem se snažil vše propojit, vše co jsem se naučil od velkých mistrů výtvarného umění, ale poněkud jinou technologií, poměrně moderní, a to sprejem.

Doufám, že můj cíl byl splněn, a že v obrazu vidíte jak rafinovanou kompozici holandského zátiší, tak Pieta Mondriana. Věřím, že i trochu mě samotného.

Děkuji za pozornost.