ODRAZY V ….
Ve své pololetní práci jsem se zabývala tématem Odrazy na skle oken, které každodenně vídáme na ulici a nad kterými se málokdy zamýšlíme. Na první pohled se zdají být běžné a nezajímavé, nepřilákají naší pozornost. Ale i v obyčejných věcech, které jsou kolem nás, lze nalézt něco pozoruhodného. Jediné, co musíme udělat, je se na chvilku u nich pozastavit a podívat se pozorněji. Zkusit si odmyslet okno, rámy, fasádu domu, okolní prostředí, ulici a snažit se vnímat pouze odraz takový, jaký je sám o sobě. Pak už záleží na představivosti a fantazii diváka, protože každý v tom může spatřit něco jiného.
Jelikož zkoumání odrazů je docela široké téma a dá se na to dívat z mnoha různých uhlů, tak jsem se zaměřila jenom na jeden okruh - vyhledávala jsem odrazy takové, aby působily dojmem, že prošly jakoby nějakým filtrem ve photoshopu.
Jako inspirační zdroj mi posloužily některé fotografie od amerického fotografa Michaela Nagla a Spencera Platta, jež svým vzhledem působí upraveně v nějakém grafickém programu (ačkoli nejsou).
Oksana
Prseny
Pletivo, kašírovaný papír, sádra, podprsenka, sprej, latex
Kolekce Prseny patří mezi prvotní díla součastné autorky Barbory Kalačové. Jedná se o soubor tří objektů nesoucí názvy Jane, Adelaid a Barbara, které odkazují na obvyklé obchodní označení ženského spodního prádla a zároveň upravenou formu jmen modelek i samotné autorky.Pro titulní název Prseny autorka použila zdomácnělý název pro podprsenku, který zaslechla u jedné ze svých přítelkyň. Objekty využívají konstrukcí běžných podprsenek, jsou tedy plně nositelné.
Cílem kolekce je upozornit na ztrácející se konvenci toho, že podprsenka a ženské poprsí obecně je něco intimního a soukromého. Na to, že když muž ženě chlípně kouká za výstřih tak je ona označována za špatnou a kojící žena je nucena schovávat se ve stínu, aby nebyla konfrontována za plnění primární funkce ženských ňader. Obrazovou metaforu pro toto téma můžeme naleznout v použitém pletivu, které zakrývá inkriminované části samotného poprsí i ženského obličeje. Pastelově růžová barva, která je spojovacím prvkem celé kolekce znázorňuje jemnost a křehkost samotné ženskosti. Bára
JSTE TO, CO JÍTE
Pololetní práce s názvem „Jste to, co jíte“ je cyklus 6 plakátů, na téma zdravá strava. Toto téma je jedním z aktuálních problémů světové populace. Já osobně, jako sportovec a jako zájemce o studium právě oboru, zabývajícího se nutriční terapií, mám na propagaci zdravé stravy velký zájem. Chtěla bych plakátem upoutat pozornost na dané téma, upozornit diváka na problém, možná ho trochu poučit, pobavit, ale hlavně pokusit se ho přesvědčit, že i on je to, co jí!
Tři z mých plakátů představují konkrétní fragmenty ze správné výživy. Zvolila jsem 3 reprezentující potraviny: brokolici, rýži a oranžovou papriku. Vybrala jsem proto, že jsou často opomíjené. Někteří lidé je neradi jedí, ale měli by si uvědomit, že zelenina je sexy! Tři plakáty symbolizují nezdravý protipól, a tedy jídla jako je slanina, donut a hranolky. Jsou příkladem běžné stravy některých lidí.
Plakáty jsou barevně odlišeny. Obsahují hlavní obrázkový motiv, který je doplněn trefným sloganem. Chtěla jsem, aby zaujal širokou veřejnost, proto ten vtip, a proto i vzhled, který zaujme i mladší diváky.
Pracovala jsem ve photoshopu a illustratoru. Graficky jsem upravovala fotografie daných potravin a poté je spojovala s předem vymyšleným sloganem na plakátu. Myslím, že jsem se v grafickém designu posunula zase o kousíček dál, a tak mi práce něco přece jenom dala. Původně jsem se chtěla ještě víc zaměřit na biochemickou stránku mého projektu. Chtěla jsem lidem předvést nové informace, které jsem se díky této práci dozvěděla o potravinách. Bohužel i přes to, že jsem vše důkladně promýšlela po chemické stránce, jsem byla nucena všechny plakáty zjednodušit. Nejdůležitější nakonec bylo zachovat estetiku a poutavost. Takže i přes to, že jsem chtěla mísit umění s chemií, došlo k vytvoření něčeho estetického, něčeho co má vlastní názor, ale postrádá přímo podaná vědecká fakta. Nicméně ve výtvarné výchově na věděckých faktech asi nezáleží, takže je to dobře.
Plakáty jsem vystavila i do naší školní jídelny. Chtěla bych, aby aspoň trochu plnily svůj účel. Mohla by to být zkouška jejich vlivu na ostatní studenty, profesory, či kuchařky.
Inspirovala jsem se komerční reklamou v konzumní společnosti a designem ilustrací pro děti. Obsahově jsem vycházela z článků a knih nutričních specialistů. Jana
Pololetní práce: Jacek
Tématem mé pololetní práce je vzpomínka na krátký úsek mého dětství strávený v nemocnici, kde jsem svému tátovi vyprávěla smyšlené historky o své panence jménem Jacek (původem Polák), středobodu celé práce.
Mým původním záměrem byl krátký animovaný film nebo komiks. Výsledkem je cosi mezi tím.
Nejdříve jsem vybrala klíčové záběry, které jsem chtěla do práce zanést (ve výsledku jich je deset). Za techniku jsem zvolila kresbu tuší na bílou čtvrtku a následné lavírování tuší. Jedna s kreseb je ve formátu A3, všechny ostatní A5. Kresby byly nafoceny a v počítačovém programu přetvořeny na film trvající zhruba 80 vteřin. K obrazu jsem nahrála zvuk (tóny klavíru, flétny a pískání – zhruba to, co může vyprodukovat tříleté dítě, jímž jsem v zobrazovaném čase byla), který dotváří celkový zjev práce.
Pro kresby mi byl částečnou inspirací William Kentridge, jehož technika mě zaujala, z větší části jsem ale čerpala z vlastní hlavy. Celou prací jsem zřejmě chtěla potvrdit pravdivost svých vymyšlených příběhů, o níž jsem v době zrodu výmyslů byla přesvědčena. Chtěla jsem všechno vytvořit tak, jak to udělala má tříletá fantazie. A k čemu jsem došla? K tomu, že už mi tři roky nejsou, k tomu, že mým námětem byly vlastně jen matné obrazy, pro jejichž ujasnění bych se musela o patnáct let vrátit v čase. O výsledku jsem úplně konkrétní představy neměla, čekala jsem ale něco autentického pro ztvárňované období, což jsem udělat nedokázala. Tedy asi tím nejdůležitějším, co si z práce odnáším, je fakt (nebo podložená domněnka, chcete-li), že na již uplynulé chvíle můžu vzpomínat, vžít se do nich a v nich tvořit ale jen stěží. Marie
Describe your image here
Svou pololetní práci jsem pojala v duchu konceptuálního umění a zaměřila jsem se především na práci s textem, jeho význam a fungování v prostoru. Inspirací k tomu mi byly hlavně 2 konceptuální umělkyně, Jenny Holzer a Magdalena Jetelová, které obě ve svých projekcích a instalacích text také využívají. Já jsem pro svou textovou část zvolila citáty světových umělců 20. století (konkrétně Alberta Giacomettiho, Marcela Duchampa, Pabla Picassa, Francise Bacona a Piera Manzoniho), které jsem nejprve vytiskla na průhlednou fólii. Tyto citáty jsem následně položila do kontrastu s vybranými reportážními fotografiemi z dnešního světa, které v minulých letech vyhrály v některých kategoriích mezinárodní soutěže World Press Photo. Chtěla jsem ukázat, jak mohou texty vytržené z kontextu vyznít odlišně, než bylo autorem zamýšleno, co mohou evokovat, nebo jak může být divákův pohled na ně změněn a jejich význam posunut úplně jinam, když jsou dány do souvislosti s fotografiemi, s nimiž původně vůbec nesouvisely. Nakonec jsem musela vybrat vhodná místa v budově naší školy, na kterých jsem pak fotky a citáty dohromady najednou promítala, důležitá v této fázi byla tedy právě práce s prostorem a kompozicí. Výsledným produktem mého projektu je 5 černobílých fotografií formátu A2 dokumentujících tuto projekci. Terka
Paralellepipedon - GnP
Skladba GnP začínajícího autora Matěje Hužvára vznikala po dobu půl roku. Ve zvukové stopě se prolínají zvuky každodenního školního provozu a odvážných kytarových rytmů. Veškeré hudební aranžmá si autor skládá sám.
Autor se snaží hudbou sdělit posluchači komplikovanost a zárověň jednoduchost každodenního bytí studenta, který je pravidelně konfrontován s prostředím školy. Tuto problematiku nacházíme ve střídajících se chvílích chaosu a pravidelnosti v konkrétní skladbě.
Pro co největší sdílnost používá elektrickou kytaru a autentické záznamy pořízené přímo na chodbách školy, z pochopitelných důvodů nechce autor další zdroje sdělovat. Každý posluchač musí najít ve skladbě své vlastní pocity a asociace, které mu skladba evokuje.
Mezi inspirační zdroje nadějného skladatele patří John Cage a ambientní a progresivně rockoví a metaloví autoři tohoto i minulého století. Matěj
"SOCHY"
Jako téma své pololetní práce jsme si vybrala deformaci plastů Na tento nápad mě přivedl fakt, že se zajímám o chemii a fyziku a chtěla jsme tyto dva obory propojit tak, aby to bylo vizuálně zajímavé. Z tohoto hlediska jsou vhodné plasty. Dlouho jsem přemýšlela jak tento materiál zpracovat. Z nabízených technik mi přišla nejzajímavější a nejsnáze proveditelná v podmínkách školy deformace pomocí tepla.
Nejdříve jsme si obstarala několik plastových předmětů. Než jsem je začala zkoumat rozdílné vlastnosti těchto materiálů, zpracovala jsem si je do jednotného tvaru. Tím jsem získala objekty o přibližně stejných velikostech (zhruba 10x10 cm), které byly připraveny k následující deformaci. Ty jsem poté umístila na modely geometrických těles, přes které se tavily vlivem horkého vzduchu. Celý tento proces jsem zkoumala a průběžně dokumentovala.
Pozorováním jsem zjistila, že materiály odlišných zdrojů se deformují různě dlouhou dobu a v různé míře se tvarují. Během této práce mi vzniklo několik objektů, které si prošly nejenom zajímavým procesem, ale jsou zajímavé i výtvarně. Aneta
“We can crawl to a rooftop and inhale the lights below and stars above as we laugh and forget the world we left on the ground.”
- Victoria Erickson
“Není to hora, zeď ani překážka, co překonáváme. Je to naše mysl.”
Chytněte se této věty, nepusťte ji z hlavy, vyjděte ven a vylezte do takové výšky, která vám již není pohodlná. Zkuste do této výše vylézt ještě jednou, dvakrát nebo si rovnou zvolit ještě obtížnější vrchol. Zprvu se vám možná bude zdát, že nejde o nic jiného, než o pouhé dostání se na nejvyšší bod, chvilkové pokochání se z pohledu dolů a slezení zpět na zem. Pro někoho to má mnohem hlubší význam.
Možná si už zpočátku všimnete lehkého chvění, které průběžně pulzuje celým tělem – v tomto případě si dovolím říct, že jste smysl úvodního citátu pochopili.
Brzy totiž toto lehké třesení vyvolávající až příjemnou závrať zmizí. Není to tak, že byste ho přestali vnímat nebo ho jaksi odstrčili do pozadí – ono už totiž vůbec není.
Překonali jste se. Mariana
KRYCHLE
Ve své pololetní práci jsem se zaměřila na zkoumání tvaru a také na jeho proměnu pomocí struktury. Inspirací mi byl především americký umělec Sol LeWitt a jeho minimalistická tvorba.
Výchozím produktem projektu je fotografie, avšak samotné fotografii předcházela fyzická výroba jednotlivých objektů. Vzniklo pět stejných bílých krychlí o rozměru 15 cm, na které byly postupně umístěny černé čtverečky rozdílných velikostí, od nejmenších po největší. Pro podpoření minimalistického efektu jsem záměrně využila jednoduchého tvaru krychle a omezené barevnosti (černá – bílá). Vedlejším efektem tohoto typu provedení je vzniklý optický klam – při letmém pohledu na černobílou stěnu krychle lidské oko dokresluje šedé tečky na průsečících pomyslných bílých čar mezi černými čtverci. Během realizace projektu jsem zjistila, že tento jev není závislý na velikosti čtverců, ale spíše na šířce mezer mezi nimi – když jsou mezery příliš úzké, naše oko šedé tečky nedokresluje. Závěrem celé práce bylo fotografování hotových krychlí na černém pozadí. Fotografie mají zdůrazňovat především možnosti prostorového uspořádání 3D objektů. Pavlína