Bílá na bílé

Kritikaspolečnosti

​

Vanda

​

Jako téma a inspiraci svépololetní výtvarnépráce jsem si vybrala „Bílá na bílé“. Zpracovala jsem ho formou videa, ve kterém jsou zachyceny scény, které mají symbolizovat patologické jevy ve společnosti jako je uniformita, asimilace, popření se, fanatismus a manipulace. Bílou barvu jsem ve své práci použila jako symbol pro myšlenky a postoje, které jsou ve společnosti zakořeněny a vnímány jako jediné správné. A i když se s nimi jedinci ve společnosti nemusí vnitřně ztotožňovat, přijímají je a mění sami sebe, aby do společnosti zapadli.

Synchronizovaná chůze představuje uniformitu. Všichni musí být stejní, musí vypadat stejně a mít stejné názory. Jednotvárné stádo bez vlastního názoru a pohledu na sebe a na svět se nejlépe kontroluje a ovládá. 

Scéna s bílými čočkami, kterési dívka nasazuje na dalším záběru, představuje snahu přijmout názor společnosti a přizpůsobit se. Je snažší nevybočovat a splynout.

„Popření se“ jsem zobrazila jako barvení rukou na bílo a potírání se bílou. Jedinec absolutně popírá sám sebe, kdy už ani bílá barva pleti není dostatečně bílá. Musí tak potlačit vše, co je jeho součástí, aby byl společností přijmut.

Dalšíscéna, kde jedna dívka krmí bílou kaší tu druhou, je myšlena jako manipulace společnosti, která tupě následuje a doslova hltá vše, co je jí předkládáno, postupně se přestává pídit po podstatě věci a číní rozhodnutí, do kterých je nevědomky tlačena, aniž by si uvědomila, že jimi často ničí sama sebe. 

Scénu symbolizující fanatismus, kde dívka horlivě pije mléko, které ji stéká po kůži, vnímám jako nejkontroverznější. Dívka představuje dokonalý prototyp jedince “nemocné” společnosti, který s nadšením “hltá” myšlenky společnosti a doslova si užívá, že může být její součástí, stejně jako si dívka v této scéně užívá, jak jí mléko stéka po kůži.

Všechny scény jsou statické a natočeny pomocí zpomaleného záběru, aby byl podpořen dramatický efekt. Byla zvolena světla na denní svícení a natáčelo se v bílém tanečním sále pro zdůraznění tématu mé práce. 

 

U své práce jsem vycházela z  děl francouzského umělce Yvese Kleina, který byl jedním z hlavních protagonistů konceptuálního umění a výrazových prvků happeningu. Jako představitel neodada pracoval s absurditou, spontánností a nesmyslností. Jeho nejznámější díla s tzv. modrým monochromem byla důležitým východiskem pro abstraktní umění. Dal modrésvůj vlastní význam, duchovno, čistota a klid. Já se snažila pracovat s významem barvy a poukázat tak na absurdní fenomény společnosti.