Adriena Šimotová

(1926-2014, Praha)

​

Pro tvorbu Adrieny Šimotové je charakteristický svět pramenící z prožitku mezního pocitu ohrožení. Sdělení zážitku vyvěrá nejen ze zkušenosti autorčiných osobních životních událostí, ale i z jejího nesmírně senzitivního způsobu vnímání světa.

Adriena Šimotová vstupovala do výtvarné scény v druhé polovině 50. let 20. století. Její citlivé vnímání skutečnosti hrubě naráželo na drsnou dobu sovětského stalinismu.

V průběhu sedmdesátých a dalších let vytváří Šimotová práce, užívající zejména nejrozmanitější druhy papírů, především těch, které dovolují pracovat s jejich křehkostí a poddajností a mohou být lehce modelovány. Také se jedná o skutečné otisky: autorka do papíru otiskuje vlastní tělo či tělo svých přátel. Papír dobarvuje jen občas. Její barvou je zejména kleinovská modř, případně červeň lidské tkáně. Přítomnost tělesnosti a pohybu je zřejmá v celém jejím díle. Šimotová dokázala proměnit svou rukou (mačkáním, překrýváním, perforováním, trháním) „chudé“ materiály ve velmi silně působivá díla.

​

​

Stopa

Zuza

​

Jako inspiraci pro své dílo jsem si zvolila umělkyni současného českého umění Adrienu Šimotovou. Konkrétně mne zaujala její technika tzv. obtisků „živého“ na papír.

Svoje dílo jsem převedla moderním-digitálním způsobem. A také v něm hraje velký význam náhoda spolu s přírodou, časem a detailem.

Mým výchozím bodem byl náhodně vytvořený obtisk ptáka na skle. Přesněji řečeno obtisk prachu/špíny těla Hrdličky zahradní způsobeným nárazem zvířete do skleněného okna.

Obtisk jsem zdokumentovala v průběhu pár týdnů v různých časových okamžicích (východ, západ Slunce) pomocí digitálního fotoaparátu. Zabývala jsem se posunem světla a stínu a zároveň světelným působením přírody v pozadí. Mimo to jsem sledovala změnu časem.

Obtisk jsem se také snažila sejmout na papírový podklad pomocí speciálního lepidla (izomeru) . To se bohužel nezdařilo uskutečnit.

V mém díle je také patrný prožitek mezního pocitu ohrožení. Přesněji řečeno výchozí fotografie zobrazují moment na zlomku života a smrti.

Velmi výrazná je také dynamika náhle zastaveného pohybu.

Mým konečným výstupem je tedy série fotografií, každá z jiného časového úseku.